Když se řekne modrý soutěžní VW Brouk, někoho napadne tvé jméno. Ale kdo vlastně je Jiří Vichta? Představ se nám prosím…

„Ahoj, jmenuji se Jiří Vichta a je mi 37 let. Bydlím na Moravě v malebné vesničce Lubě, která je nedaleko Černé Hory na Blanensku, kde mám svůj autoservis. Zde taky sídlí celý Viva racing team. Mám sedmiletou dceru Amálku, která jednou třeba půjde v tátových šlépějích a časem usedne za volant našeho rodinného klenotu se jménem Volkswagen Brouk. Vyučil jsem se automechanikem, a tudíž auta byla od školních let mým velkým koníčkem. Už v devíti letech jsem se motal okolo brouka a od té doby je to má srdeční záležitost. Postavil jsem prvního klasického brouka, a když jsem ho za dva roky dodělal, tak jsem si řekl, že bych mohl z tohoto typu postavit buggy pro práci v lese. Práce okolo auta mne natolik chytla, že jsem začal otravovat rodiče a hlavně tátu, aby mi dovolil závodní kariéru. V té době se jezdil v autokrosu VW Brouk cup a já se ve svých patnácti letech vydal s fotoaparátem do Humpolce, kde se jel jeden ze závodů tohoto cupu. Nafotil jsem si spoustu brouků a různých detailů a podle nich jsem si do roka postavil svůj vlastní autokrosový speciál. Tehdy jsem byl nejmladší účastník závodů, který mohl startovat pouze se souhlasem rodičů. To se psal rok 1998. V letech 2001 až 2003 jsem se stal mistrem ve třídě. Bohužel pro rok 2004 se cup nevypsal, a tím skončila i má závodní éra v autokrosu. Já ale se závody rozhodně nechtěl skončit, a tak jsem se ohlížel po jiných možnostech, kde by se využil závodní speciál. Napadlo mne přejít do rally, kde bych byl v Česku prvním jezdcem startujícím s VW Brouk.“

Vůz VW Brouk není u nás v rally zrovna dvakrát rozšířený. Proč padla volba právě na tento typ a jak jsi sháněl informace ke stavbě vozu?

„Ono je velice složité vstoupit do jakýchkoliv závodů s něčím, co u nás doposud nejezdilo. Mě ale hřálo u srdíčka, že budu v tomto ohledu první a mnoho fanoušků si mne tak zapamatuje. Z FASu jsme dostali homologační list pro našeho krasavce, ale tady jsme zjistili, že tento typ má minimum výjimek v úpravách. Byla tady možnost startovat ve Volném poháru, a tak jsem soustřeďoval další informace, abych mohl co nejdříve vyrazit na rychlostní zkoušky. Přes internet jsem se seznámil v Německu s jedním pánem, který dříve jezdil brouka v rally a od něj pobral spoustu rad, co můžu a nemůžu upravit. Do začátků jsem si koupil typ VW Brouk 1302 a přes zimu na něm pracoval tak, abych mohl v roce 2004 odjet první soutěž. S dnes již bývalou přítelkyní Helenou Petříkovou jsme byli do závodů zapálení natolik, že jsme šli do rally společně. Podle výsledků, mohu říct, že se nám i dařilo. Pro nás oba bylo vše nové a my se postupně zlepšovali jak v jízdě, tak i v rozpise. Velký přelom přišel v roce 2016, kdy do týmu přišel Martin Čmel a s ním i velké změny na autě.“

Havárie se ti vyhýbají, ale přesto, jak se shánějí náhradní díly na tento, promiň, „exot“ ve startovním poli?

„Havárie byla naštěstí za celou dobu mé soutěžní kariéry jen jedna. Asi to je tím, že byť jezdím rychle, tak se snažím být i opatrný. Naštěstí pro nás se náhradní díly na brouka ještě vyrábějí. Proto zatím není problém si je ze zahraničí, kde jsou specializované obchody zaměřené přímo na VW Brouky, objednat. Jeden takový je i v Česku, konkrétně ve Zlíně, kde nám vycházejí vstříc a navíc nám kluci pomáhají i sponzorsky, za což jim patří mé velké díky.“

Ty závodíš od roku 2004 převážně ve volných podnicích a závodech ČMPR, jak hodnotíš úroveň těchto soutěží?

„Podle mě to je nejideálnější cesta, jak si rally vyzkoušet a zjistit, zda jezdec na soutěže má ty správné buňky. Volné podniky a Českomoravský pohár jsou k tomuto účelu jako vyšité. Navíc, tyto závody jsou na velmi vysoké úrovni. Začínající jezdec se tu naučí spoustu věcí a získá plno informací a poznatků tak, aby mohl časem přejít do velkého světa české rally. Já osobně jsem velice rád, že jsem zde mohl startovat a naučit se s broukem závodit.“

Neláká tě naskočit do seriálu závodů historiků, které se jezdí například při rallysprintech?

„Přiznám se, že tato myšlenka mi již delší dobu vrtá hlavou. Každý jezdec by se rád posunul výš a i já vidím svou budoucnost v českých historicích. Už pro to děláme i první kroky. Komunikujeme s FASem a hledáme cestu, abych se mohl postavit na start právě třeba sprintu.“

A třeba soudobý vůz by tě nelákal?

„Tak to je velmi těžká otázka. Lhal bych, kdybych řekl, že neláká. Láká mne porovnání techniky historika a současných vozů. Pro letošní rok jsme s Martinem dostali nabídku vyzkoušet si jeden vůz. Zatím ale nejsme rozhodnuti. Doma mám přece jen brouka, což, jak jsem výše říkal, je srdeční záležitost, a těžko by se mi přestupovalo na jinou značku. Ale ne nadarmo se říká…nikdy neříkej nikdy. Necháme se překvapit…“

Za poslední tři sezóny se počet tvých startů mnohonásobně navýšil, našel jsi zlatou žílu nebo rozbil prasátko?

„Ano je pravda, že poslední tří roky závodíme ve velkém stylu. S Martinem jsme si dobře sedli jak v rozpisu, tak i jako kamarádi. Proto jsme si řekli, že bychom mohli jít do závodů naplno. Výsledkem je sezóna 2017, kdy jsme odjeli společně třináct závodů a stejný počet startů byl i o rok později. V loňském roce jsme lehce přitvrdili a vyrazili do šestnácti závodů. To vše by se ale neobešlo bez našich skvělých sponzorů a kamarádů, kteří nám neskutečně pomáhají. Rally je krásná, ale i taky drahá. Stavím VW Brouka sám a bez Martina a kamarádů Jardy Míči a Jardy Jurenky, kteří dříve jezdili brouka, by to bylo velmi složité. Za vše jim moc děkuji.“

V loňském roce jsi mimo jiné zavítal i za hranice naší republiky, jak hodnotíš tyto starty?

„Jak se říká, s jídlem roste chuť. Vyzkoušel jsem si spoustu volných soutěží i pohár a pomaličku se začal rozhlížet i po nějakém tom startu v zahraničí. Na této myšlence jsme pracovali celou loňskou sezónu. A podařily se nám hned dva starty. Ten první byl v Německu na Rally Tiefenbach, což je nádherný sprint. Soutěž s atraktivními rychlostními zkouškami, kde na startu bylo 109 posádek na vozech snad všech světových značek. My jsme se ale svezli pouze do třetí erzety, kdy nám odešla převodovka. I tak to pro nás byla skvělá zkušenost. Tímto startem jsem byl tak nadšený, jak vše v zahraničí funguje, že jsem se rychle ohlížel po další možnosti. Proto jsme se přihlásili v Rakousku na Austrian Rally Legend, která se jela v září. Tady jsme byli doslova mezi svými a na startu nás bylo 78 dvojic. Pro náš tým to byl jeden velký nepopsatelný zážitek. Chtěli jsme všem ukázat, že umíme postavit kvalitního historika, který navíc umí i rychle jezdit. Na konci soutěže jsme převzali největší pohár závodu, a tím se zapsali do historie Rally Legend. Navíc, když jsme na rychlostní zkoušce předjížděli rakouského jezdce startujícího rovněž na brouku, tak jsem s nadšením Martinovi křičel do helmy: „Tak na tento okamžik jsem čekal jedenadvacet let!!!“. Hodnocení těchto dvou zahraničních startů je to nejlepší. Krásná příroda, skvělá pořadatelská atmosféra, krásné zkoušky, prostě vše TOP:“

Kam bys to chtěl s broukem dotáhnout?

„Další z těch těžších otázek. Můj brouk už je poměrně dost vychytaný, a tudíž spolehlivý a zároveň rychlý. Člověk si řekne: No jo, brouk, to je veterán a nemůže konkurovat jiným rychlým autům. Ano, pravda je, že se musí brát ohled na to, že brouček je vzduchem chlazený a výkon a rychlost oproti například vozům BMW nebo golf a jiným nebudou nikdy srovnatelné. My ale umíme jezdce s těmito vozy potrápit a já jsem rád, že se brouk mezi nimi neztratí. Já si splnil hned několik snů. Závodit a mít prvního soutěžního brouka v Česku. Pro letošní sezónu jsme udělali na VW velké změny, které se týkají hlavně převodovky a motoru. Auto jsme měli možnost otestovat v závěru roku při Traiva rally cupu a první dojmy jsou skvělé. O to víc se těšíme na novou sezónu.“

Už máš jistě v hlavě plán, kde všude budeš letos startovat. Prozradíš?

„Patrně navážeme v počtu startů na předchozí sezóny. Bude nás vidět docela dost. Pokud se vše podaří, tak chceme absolvovat kompletní seriál závodů v Českomoravském poháru, k tomu bychom rádi přidali i starty v Traiva rally cupu a chceme se vrátit i na tratě rakouské Rally legend. Pokud by se zadařilo, tak bychom rádi přidali ještě nějaký zahraniční závod. A snad se nám podaří i start mezi velkými českými historiky.“

Co bys vzkázal fanouškům rally?

„Bez diváků by nebyla rally taková skvělá, takže bych jim velice rád poděkoval za každou podporu při závodech. Stačí vidět jejich povzbuzování, mávání nebo českou vlajku a hned vám to přidá další pomyslné koníky v autě. Buďte i nadále skvělí!!! Náš VIVA Racing team bude dělat všechno pro to, abychom vám mohli ukázat našeho brouka v co nejkrásnějších akcích.“

„Tímto bych chtěl zároveň poděkovat celému týmu, rodinám za podporu, všem kamarádům mávajícím i těm, co přijdou v servisu jen pokecat… A obrovské díky patří všem sponzorům a obchodním partnerům, bez kterých bychom nemohli dělat tento krásný sport. Moc si vážím vaší podpory. Díky MOC!!!“